BOŘIČI MÝTŮ – MÝTUS O DIVOKÉM PRASETI

Když půjdu do přírody na procházku, divoké prase mne bude honit po lese či v kukuřici.

Odpověď: Opak je pravdou, divoká prasata jsou totiž jedna z nejinteligentnějších zvířat v lese, která lidskou společnost rozhodně nevyhledávají …. 

PRASE DIVOKÉ

Prase divoké se vyskytovalo téměř na celém našem území. Během 18. století však bylo ve volné přírodě úplně vyhubeno. Máme ho zpět od poloviny 20. století – žije zase téměř na celém našem území. Žije převážně ve vlhčích listnatých nebo smíšených lesích s přilehlými poli. Nejrozšířenější je v nižších a středních polohách, najdeme ho ale i u nás na Šumavě výše na horách.

Jak mne poznáš a kde mne můžeš potkat:

• jako dospělý divočák mám zavalité tělo dlouhé až 180 cm a výšku v kohoutku i 1 metr, moje hmotnost se pohybuje od 100 do 250 kg (bachyně váží méně)
• tvarem těla se podobám praseti domácímu, jsem ale vyšší a zadek mám jakoby sražen
• mám protáhlý rypák, vzpřímené ušní boltce a malé oči
• mám v chrupu vyvinuté mohutné špičáky, spodní špičáky u nás samců neboli kňourů (páráky) jsou delší než horní (klektáky), špičáky bachyně se nazývají háky
• na krátkých silných nohách mám zadní kopyta postavena trochu výše bokem, takže na měkké půdě jsou znatelné i jejich otisky ve stopě
• srst mám v létě kratší a má popelavý odstín. V zimě jsou moje štětiny husté, dlouhé a mají tmavý až černý odstín. Jsem-li samec neboli kanec, mám podél hřbetu štětiny a tvoří tzv. hřeben, který se mi při rozčílení naježí.
• ocásek mám dlouhý asi 30 cm a je mírně stočený, zakončený štětkou srsti a při útěku bývá vztyčený
• žijeme ve stádech a takové stádo se skládá z více vůdčích bachyň. celé stádo, kde může být až 30 jedinců, vede naše nejstarší bachyně
• přes den býváme v houštinách, které jsou ideální pro naše životní podmínky, neboť jen tady se cítíme bezpečně
• za večerního šera opouštíme houštiny a jdem na pastvu, abychom se včas ráno vrátili do svých úkrytů
• ze smyslů máme výborně vyvinutý sluch a čich, zrak je slabší.
• naše potrava je převážně rostlinná, na polích jíme lidem obiloviny, luštěniny i okopaniny a naší lesní pochoutkou jsou žaludy a bukvice …  ze země vyrýváme kořínky, cibule a hlízy rostlin, ale konzumujeme i larvy hmyzu, žížaly, slimáky a drobné hlodavce
• v době říje naši kanci, kteří dosud žili samotářsky, vyhledávají stáda bachyň a svádějí vzájemné souboje o ně. Přitom se ozývají zlostným kvičením a sekají zuby
• bojíme se virové nákazy – mor prasat. Někdy na nás parazituje červ – svalovec spirálovitý, který může vážně ohrozit i zdraví vás lidí, když jíte naše maso
• z predátorů na nás útočí medvědi a vlci, na naše mláďata si troufne i rys nebo toulavý pes

ÚNOROVÁ AKTIVITA

Stáhneme si a vytiskneme nedokončenou siluetu divočáka. Jsou to vlastně takové “nedokončené omalovánky”. Nejprve musíme podle jednotlivých čísel od 1 do 50 doplnit čáry obrysu. Jste malé děti a ještě nevíte, jak jdou čísla za sebou? Nevadí, řekněte rodičům nebo babi s dědou … a oni pomohou. Až to budete mít správně pospojované a dokreslené, tak si vezměte pastelky a vymalujte si prase divoké podle svých představ.